Zušlechťování skla rytinou je velmi stará technika, která vznikla jako obdoba rytí (řezání) do drahých kamenů. V čechách se rytí do skla výrazně začíná objevovat v době Rudolfa II., kdy na jeho dvoře působí rytec Kašpar Leman. V té době se používají pro rytinu kovové kotouče a kotoučky, na které se nanášela brusná suspenze. V pozdějších letech se začnají používat k rytí hlavně kamené kotoučky, jsou vhodnější pro manufakturní výrobu. Kovové(měděné) kotoučky s volným brusivem se používají stále, ale výhradně pro velmi propracovanou a uměleckou rytinu.
Další výraznou osobností v tomto oboru se stal v první polovině devatenáctého století Bedřich Egerman který vynalezl červenou(měděnou) lazuru, což je probarvení tenounké vrstvy skla sytě červenou(rubínovou) barvou, ta se pak dá prorývat smíkanou technikou, nejpoužívanějšími motivy jsou arabesky, mušle a romantické motivy zřícenin, zámečků, jelenů a altánků.
V dnešní době se používají pro rytinu především korundové a diamantové kotouče. Rytec s nimi dokáže velmi efektivně vytvářet celou škálu ornamentů, především rostiných a abstraktních, dále je velmi častá rytina mysliveckých motivů, zvířat, aktů, postav, archytektury a písma.
|